Ve spárech velškého draka

Petr Slavík | 10.09.2008

Na přelomu srpna a září 2008 jsme se - Tomáš Kvasnička, Pavel Horník a Petr Slavík - vydali na pozvání Dafydda Davise, světově proslulého projektanta rekreačních stezek, na návštěvu Walesu. Přestože jsme si cestu platili sami, do Walesu jsme letěli především pracovně. Přes den nás Dafydd Davis provázel po rekreačních destinacích Coed y Brenin a Penmachno a ukazoval, v čem tkví úspěch i úskalí těchto oceňovaných a bajkery nadmíru oblíbených projektů. Po večerech pak Tomáš Kvasnička spolu s Davisem projednávali a k realizaci přibližovali aktivitu vytvoření evropské bikerské asociace, která by hájila zájmy terénních cyklistů v rámci politiky Evropské unie.

Ale dost práce. Jak to vlastně ve Walesu funguje?

Navštívili jsme dvě destinace – Coed y Brenin a Penmachno. Označení „destinace“ v tomto případě neznamená žádné supercentrum alpského střihu, ale pouze síť rekreačních stezek kolem útulného návštěvnického centra v jednom z nijak velikých údolí velšské vrchoviny v pěkném zapadákově.

Na zadání lesníků a později také velšské vlády, jsou tyto stezky, chcete-li singltreky, od počátku plánované a realizované tak, aby přilákaly co nejvíce lidí. Přitom rekreace musí být maximálně ohleduplná k přírodě a nesmí omezovat lesní hospodářství.

Obě navštívené lokality mají něco přes 100km trailů namixovaných ze singltreků a lesních cest, které se rozbíhají od návštěvnického centra, kde je uvedený doporučený směr jízdy (a protože to jezdit naopak nedává smysl, všichni to dodržují). Obě "centra" jsou zaměřené především na bajkery, ale najdete tu také stezky pro rodinné vycházky, dětské okruhy, stezky pro invalidy a podobně. Každý si tu najde to své. Není proto divu, že návštěvnost je přes 150 000 lidí ročně. Přitom je zajímavé, že jsme za 3 a půl dne (z toho 2 víkendové) na trailech potkali celkem 4 (!!) lidi – žádná komerční tlačenice se díky důmyslnému vedení trailů jednoduše nekoná.

Nanejvýš obdivuhodný je však způsob s jakým se tvůrci dokázali vyrovnat s vražednou kombinací zátěže stezek přírodními podmínkami a vysokou návštěvností. V těchto místech totiž naprší přes 3000 mm srážek ročně, což je například dvakrát více než na nejdeštvějších místech České republiky (!!). Traily jsou přitom ve skvělém stavu, i když řada z nich pamatuje už více než desítku let.

V Coed y Brenin je převážná část stezek výhradně pro bajkery, v Penmachno na ně můžou i pěší. Na tom jde pěkně vidět, že neexistuje žádné „singltrekové“ dogma – jednosměrný nebo obousměrný, sdílený nebo výhradně bajkerský, takový nebo makový. Podstatou proč to tak dobře funguje (a proč jsme si tak skvěle zabajkovali) je důmyslné plánování těchto lokalit. Musí se promyslet „kde, proč, pro koho, za kolik,...“ a potom se ušije to nejlepší řešení.

Wales nabízí nezapomenutelný mix kouzla starobylosti, dechberoucí přírody a skvělého bajkování. Bylo by škoda se nepoučit od úspěšných...